Každoroční veletrh Flora Olomouc doplňuje s litoměřickou Zahradou Čech a českobudějovickou Zemí živitelkou triádu, která reflektuje českou lásku k zahradničení a pěstitelství. Zatímco zbylé dvě jsou přehlídkou techniky typu traktory anebo zemědělských plodin, jejich subtilnější olomoucká sestra už šedesát let nabízí vše pro tu marnivější stránku obhospodařování vlastního kousku půdy a to rovnou ve třech termínech – na jaře, v létě a na podzim.

V pavilonu A, který lze označit jako centrum veletrhu, se slavilo letošní 60. výročí expozicí Pugét pro Floru. Desítky aranžovaných kytic visících ze stropu měly akci údajně přiblížit návštěvníkům jako ještě nikdy ve své historii prostřednictvím „moderního výstavnictví“. Vedle toho se tu konala konference pro odborníky na téma Zelené střechy nebo zde sídlila prezentace Českého svazu zahrádkářů, dlouhodobého spolupořadatele.

Areál výstaviště ve Smetanových sadech jsme si s fotografem Lukášem Havlenou prošli celý. Osobně mě zarazilo, do jaké míry stánkový prodej vůbec nesouvisí s tématem, tj. květiny. A překvapilo mě i to, že moje rozčarování zdaleka není subjektivní – to stejné dočtete i na Wiki: „Mezi zboží prodávané v dalších pavilonech patří z největší části zboží bez vztahu k zahradnictví jako bižuterie, hračky, autopotahy, záclony, koberce, boty, textil, sportovní potřeby, digitální nosiče, lepidla. Celkově tak sortiment prodávaný v druhé dekádě 21. století na Flora Olomouc připomíná spíše běžné „vietnamské“ tržiště.“

Neštěstí jednoho, štěstí druhého, říká jedno přísloví a má pravdu.